Litva: Procházka po Kaunasu a páteční eskapády na koleji (19.-20.07.)

20. července 2012 v 15:29 | Alex |  My Diary

Druhého dne jsme vyrazili na slíbenou turistickou prohlídku Kaunasu. Na tenhle několikahodinový výlet po starém městě jsme vyrazili čtyři - já, má litevská kamarádka a ti dva Poláci z minula. Na takovou akci jsme si prostě nemohli přát lepší počasí... samozřejmě, že celý den lilo jak z konve.


Začali jsme na rozlehlé hlavní třídě - Třídě Svobody, která je hlavním obchodním a zábavním střediskem města. Středem třídy se táhne veliká alej a na jejím začátku stojí krásný, původně ortodoxní, kostel Archanděla Michaela. Po téhle třídě jsme došli až před Vytautovo vojenské muzeum, kam rozhodně plánuji zajít. Před muzeem je velké náměstí se sochami významných litevských osobností a několika památníky.


O pár ulic výš jsme měli první velkou zastávku - v Muzeu ďáblů. Je to poměrně ošklivá budova ze sovětských dob, ale ukrývá tři velké místnosti, v nichž je uložená sbírka sošek a masek ďáblů, které nasbíral jistý místní umělec (v jiných místnostech je zpřístupněná jeho pracovna a také výstava jeho malířských děl - zejména krajinek). Vstup byl za velmi přijatelnou cenu a za vidění to jistě stálo.

Kvůli vydatnému dešti jsme se rozhodli pokračovat rychleji a po návratu na hlavní třídu, jsme se rychle přesunuli na Vilniuskou ulici, kterou mnozí považují za nejkrásnější ve městě. Je vskutku malebná a plná architektonicky zajímavých staveb a kostelů. Z téhle ulice jsme se dostali na hlavní kaunaské náměstí, na němž je nádherná stará radnice (kde se prý často pořádají svatby, což se vůbec nedivím).

Na oběd jsme byly pozvány Polskými kolegy do restaurace, která se specializuje na místní jídla. A tak se stalo, že jsem ochutnala cepelinai. Je to jedna z místních specialit a její jméno ne náhodou připomíná název slavných vzducholodí. Jedná se o cosi na způsob velkých bramborových knedlíků (s tvarem vzducholodi) plněných mletým masem a zelím. Podáváno je to, jak jinak než, se zakysanou smetanou. Bylo to moc dobré, ovšem poněkud těžké. Češi by však takovým jídlem nemuseli pohrdnout, protože je to velmi podobné našim knedlíkům s uzeným. K pití jsem měla místními velmi oblíbenou giru - je to kvas, který si většina restaurací vyrábí sama, takže pokaždé chutná jinak. Je to ale výborné pití :).

Cestou ke Kaunaskému hradu jsme viděli další architektonické skvosty města - např. nádherný gotický dům, kterému se říká Perkunasův (Perkunas je v litevské mytologii bohem hromu, dům se tak jmenuje proto, že v něm archeologové našli Perkunasovu sošku), a Vytautův kostel.


Přes park jsme se dostali až k soutoku řek Neris a Němen, které jsou jediným důvodem, proč není Kaunas placatý jako zbytek Litvy. Na ostrohu, který vytvořily, pak leží zbytky kdysi velkého a dobře opevněného hradu. Dnes zde zbyly některé zdi a jedna ze čtyř věří. Je to krásná stavba a uvnitř je několik uměleckých výstav a také výstava k historii hradu s několika replikami nalezených zbraní (na výstavu se člověk opět dostane za velmi přijatelnou cenu - pro studenty je to v přepočtu asi za 15 Kč). Na jedné z tabulek uvnitř jsem našla nápis: "Říká se, že v podzemí Kaunaského hradu stále spí bojovníci zakletí knížetem Vaidotasem. Až bude Kaunas v největším nebezpečí, probudí se a ochrání město." Docela mě pobavil :D.

Potom už byl čas na návrat, ale aspoň jsem získala velké množství tipů, kam bych se chtěla podívat. Unavená jsem se vrátila na kolej a toužila jen po odpočinku. Zato dnes to bylo veselé. Ven jsem šla jen na nákup, ale samozřejmě, že jakmile jsem vylezla z koleje, začalo strašně pršet. Už mě to ani nepřekvapuje. Z dalších výletů ale pro dnešek sešlo. Navštívila jsem akorát Akropolis - hlavní nákupní centrum. Je tam všechno a je to velmi blízko koleje, takže tam budu chodit často. Jídlo jsem tam nakoupila v místní obdobě Tesca, která se jmenuje Maxima.

Po příchodu na kolej jsem se rozhodla, že konečně začnu využívat ledničku, která už smrdí pouze decentně, takže je tu mnohem lépe :D. Problém nastal, když jsem zjistila, že není kam ji zapojit. Na celé chodbičce není jediná zásuvka (než jsem na to přišla, odstrkala jsem ode zdí veškerý nábytek včetně ledničky). Tak jsem se jala hledat v koupelně, ale taky nic. Ukázalo se, že půjde zapojit jen do mého pokoje. Jenže když je zapojená, pochopitelně nejdou zavřít dveře, což moc nepřidává na pocitu bezpečí. Nemám tušení, co budu dělat, ale tady to někdo katastrofálně nedomyslel :D. No, tak musím něco vymyslet já… má někdo nějaký tip? :D

Později odpoledne dorazil litevský opravář a vyměnil mi žárovku na chodbičce a v koupelně obnovil tok vody, která v průběhu odpoledne prostě z ničeho nic přestala téct. Byl moc milý, ostatně jako skoro všichni, koho jsem zatím potkala. Aspoň si teď na tu zapojenou ledničku můžu konečně i posvítit :D.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 miro-smajda-daily miro-smajda-daily | Web | 20. července 2012 v 15:32 | Reagovat

nádherné fotky přiložené v článku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama