A Trip Down Memory Lane - kapitola 1

8. března 2011 v 15:44 | Alex |  Fanfiction
První kapitola :).


Hvězdný destruktor Admonitor pomalu klouzal hlubokou černou prázdnotou vesmíru. Kapitán Dagon Niriz stál v pozoru, ruce měl za zády a díval se do prázdna před sebou skrz obrovské průhledy. Nedal by za to ruku do ohně, ale zdálo se mu to jako ticho před bouří a žaludek se mu svíral nepříjemnou úzkostí.

"Kapitáne Nirizi, pane. Zachytili jsme příchozí přenos od neznámého vesmírného plavidla," prohlásil důstojník u komlinku, tvář měl staženou soustředěním. "Tvrdí, že mají informace ohledně pobytu Genta Semtina, pane."

Gent Semtin. Druhořadý zloděj lodí s prvotřídními konexemi na některé z nejlepších zařízení stavitelů lodí zde, v Neznámých oblastech. Sice nic ani vzdáleně tak sofistikovaných jako technologie KDY, ale pořád dostatečných k zaplnění jejich nikdy nekončící potřeby nových lodí a jejich částí. Až dosud byla jejich spolupráce oboustranně výhodná. Nicméně se nedávno Semtinovy služby staly méně a méně spolehlivými, dokud se úplně nezastavily a Semtin stále dlužil Impériu nějakou menší výměnu, aby bylo všechno srovnáno.

"Rozumím. Prosím otevřete komunikační kanál." Pípnutí potvrdilo jeho žádost.

"Neznámé vesmírné plavidlo. Tohle je Admonitor, mluví k vám kapitán Niriz. Prosím identifikujte se a sdělte účel hovoru."

"Tady nákladní loď Bargain Hunter. Jmenuji se Thetires. Slyšel jsem, že hledáte Genta Semtina a jsem ochoten tu informaci vyměnit za určitý finanční obnos." Celoživotní služba ve flotile a pořád to bylo to samé: piráti, pašeráci a lovci lidí pachtící se po dalších ziscích. Podle něj nebyli nic víc než obyčejní zločinci, ale admirál jasně vysvětlil, že si tady nemohou dovolit ten luxus nevyužít občas jejich služeb. To ale samozřejmě neznamenalo, že by se mu to muselo líbit, a právě teď si kapitán Niriz přál být zpět v jádru galaxie. Tam byly přinejmenším linie toho, co je dobré a špatné, jasně dané a muži jako on se nemuseli zabývat touhle spodinou.

"Jsme ochotni na obchod přistoupit. Pokud se ta informace, kterou poskytnete, ukáže jako užitečná. Jsem si jistý, že rozumíte, že tuhle vaši informaci nejdříve musíme prověřit, než vám za ni dáme jakoukoliv odměnu." Ticho.

"Jak dlouho to bude trvat? Máme jiné obchody, kterým se musíme věnovat."

Niriz se nad tím skoro zašklebil, ale praxe a dril se už postaraly, aby na jeho bezvýrazném obličeji nebyla znát žádná emoce. Měl jasnou představu, k jakým "jiným obchodům" tu odkazovali a jistě se nechtěli příliš přiblížit k Impériu, dokud tyhle obchody trvaly - ale stejně sem přiletěli a žádali o kredity.

"Minimálně 24 hodin. 20 000 imperiálních kreditů. Berte nebo nechte být." Vzhledem ke stavu jejich lodi by to radši vzít měli.

"Tak tedy 24 hodin."

Velitel Voss Parck šel do pokojů svého nadřízeného, v rukou měl dnešní hlášení. Bylo to devět let, co ho našel na té pusté planetě uprostřed nicoty a nyní ho admirál Thrawn předešel o několik hodností. No, ze začátku to byl zvláštní pocit, ale pak tu byl také ten fakt, že úplně od začátku věděl, že Mitth'raw'nuruodo se narodil, aby velel. Dveře se otevřely, než měl vůbec šanci oznámit svůj příchod.

"Admirále?" Optal se ve dveřích, jak čekal na povolení vstoupit do Thrawnova pokoje.

"Prosím vstupte." Thrawn, který seděl za stolem, se otočil, a pak zmáčkl tlačítko, které deaktivovalo nějaké holo-sochy.

"Viděl jsem vás přicházet." Vysvětlil a ukázal na malou obrazovku na svém stole.

"Přišel jsem jen předat dnešní zprávu, pane. Nic neobvyklého se nestalo." Někdy to bylo zvláštní, že stále postupovali striktně podle imperiálního námořního protokolu, ač byli tak daleko v Neznámých oblastech. Coruscant a jeho byrokracie byli světelné roky daleko a neflexibilní pravidla se často ukazovala pro zdejší situaci jako nešikovná. Jedno z obzvlášť nudných námořních pravidel uvádělo, že vedoucí důstojník musí vidět a podepsat denní hlášení.

"Už máte konec směny?" zeptal se Thrawn, jak si od něj bral zprávu.

"Ano, pane."

"No, tak si užijte zbytek večera. Můžete jít."

"Děkuji, pane." Postoj velitele Parcka se rázem stal mnohem uvolněnějším, když odcházel ke dveřím.

Byl už pravděpodobně čas, aby si i on sám odpočinul, pomyslel si Thrawn, usadil se na gauč a nalil si sklenici corellianské whiskey. Za normálních okolností by nepil, ale posledních pár hodin ho mučila bolest hlavy, která stále neslábla, a on stejně půjde spát, jakmile si to přečte.

…Opravy stíhaček TIE byly stále pozadu za rozvrhem, měli nedostatek zásob a vody - z tohohle by se mohl stát skutečný problém, pokud se to brzy nenapraví. President Beelasu II vyhrožoval opuštěním Impéria, pokud nemůže řádně ochránit jejich civilní transporty, a potom přiletěla pašerácká loď, která nyní čeká na zaplacení za informaci o Gentovi Semtinovi. Ne, opravdu není čeho se bát. Na Beelas II to nemělo žádné následky, protože se incident stal spíš blíže Vnějšímu okraji než Divokému vesmíru a Gent Semtin poslouží jako exemplární příklad, jehož smysl bude jednoduchý: Nezahrávejte si s Impériem…

Chtěl se znovu napít, když se náhle zastavil, jeho oči přitáhla dvě slova: Bargain Hunter.

Bylo vůbec možné, že by ta stará stříbrně šedá loď stále létala? Nebo to prostě jen bylo jméno jiné lodi, poté co ta původní přestala fungovat? Jak je to dlouho, kdy si naposled vzpomněl na Bargain Hunter a jeho posádku? Jorje, Dubraka a Maris. Byli v pořádku? Co vůbec dělali? Jednou nebo dvakrát za ta léta přemýšlel, že je vyhledá, ale k čemu by to bylo jinému než k uspokojení jeho vlastní zvědavosti? Na tom nezáleželo, protože teď měl všechny důvody, co k tomu potřeboval.

Bylo tam jen málo informací o Bargain Hunterovi a ještě méně o jeho posádce. Nebyl tu žádný oficiální záznam o vyřazení lodi, ale takové informace byly často nekompletní, obzvlášť jednalo-li se o pašeráky. Obrázky, které měl, byly staré, ale pořád na něj působily stejně. Jeden z nich obzvlášť a on si v něm zvětšil jednu osobu - Maris Ferasi. Její tvář na něj teď zářila z obrazovky. Její úsměv byl upřímný a její zelené oči byly podobné těm dětským: nevinné, čisté a tolik naivní! Přesně jak si ji pamatoval. Dokonce i po 17 letech nad ním pořád měla zvláštní moc. Tenkrát byl tak mladý. Tak naivní svým vlastním způsobem. Bylo mu sotva dvacet - byl dostatečně sebevědomý, aby vedl flotilu do bitvy, ale byl neschopný vyjádřit svoje city k ní a mezitím ze sebe udělal blázna. Smutně se usmál, když si vzpomenul na některé z méně racionálních rozkazů, které vydal tak, aby to schválila. Chodili kolem sebe týdny během těch soukromých jazykových lekcí, ale ani jeden nebyl dost odvážný udělat první krok. Nejprve, řekl si, to byla jen zvědavost ohledně těchhle "mimozemšťanů", co byli tak podobní Chissům, která spustila jeho fascinaci její osobou - první lidská žena, jakou kdy viděl. Ale pak… Thrawn zavrtěl hlavou. Co na tom teď záleželo? To byla minulost a výlet po dávných vzpomínkách nikomu nepomůže. I když zítra si rozhodně promluví s posádkou Bargain Huntera osobně.

Té noci nemohl usnout. Thrawn si nebyl jistý, jestli je to kvůli bolesti hlavy nebo kvůli dlouho zapomenutým vzpomínkám, které v něm tahle pašerácká loď vyvolala. V jednu chvíli skutečně zvažoval, že vstane a podívá se na tu loď, ale pak si to rozmyslel.

"Admirál je na můstku, pane," ohlásil mladý kadet. Kapitán Niriz se pak otočil a kývnutím hlavy pozdravil svého nadřízeného.

"Dobré ráno, admirále."

"Vám také, kapitáne," odpověděl Thrawn, když se k němu přidal u průzoru. "Líbí se vám tu." To nebyla otázka.

"To ano, pane. Umožňuje mi to tu dávat pozor na posádku i na to, co se děje venku."

"Skutečně. Když už mluvíme o venku, co víte o Bargain Hunterovi?" Thrawn ukázal na malou stříbrnou tečku přímo u okna. Nirize překvapilo, že ze všech věcí se právě Bargain Hunter zdál být admirálovou prioritou. Ale Niriz se už dávno přestal admirála vyptávat.

"Nic moc, pane. Je to nesmírně zastaralý model - nejméně 35 let starý. Byl na mnoha místech od Alderaanu ke Csille. V registru má seznam všech možných přístavů. Je to s podivem, že je pořád ještě funkční, protože se zdá, že není zrovna v nejlepším stavu. Muž, se kterým jsem mluvil, Douglas Thetires, má záznam o hazardu a pašeráctví, ale nic příliš důležitého. Na palubě jsme zaznamenali další dvě životní formy. Obě jsou pravděpodobně lidé. Informace, které nám dali, se zdají být správné. Chtěl jsem jim dát peníze, pokud nemáte jiné plány, pane."

Thrawn zavrtěl hlavou. "Ne, nemám." Takže tohle byl opravdu ten Bargain Hunter. Zamyslel se…

"Proč jim je nedáme teď?" Thrawn se otočil. "Poručíku Krislove, kontaktoval byste prosím Bargain Huntera?"

"Bargain Hunter odpovídá a nabídl otevřít komunikační kanál, pane," Krislov odpověděl po minutě.

"Výborně. Na obrazovku, poručíku."

Ať už Thrawn předpokládal, že uvidí cokoliv, tohle to rozhodně nebylo. Na jejich volání odpovědělo lidské dítě. Bylo mu deset, možná dvanáct, mělo hnědé kudrnaté vlasy a veliké zelené oči.

"Zdravím. Jste kapitán, co nám dá peníze?"

"Ne tak úplně. Jmenuji se Thrawn. Věřím, že tohle tady…" ukázal na Nirize za sebou, "…je kapitán, o kterém mluvíš. Jmenuje se Niriz. No, a když jsme se teď představili, vadilo by ti udělat to samé?"

Chlapec se usmál. "Jasně, že ne! Jsem Seryosha Quennto." Seryosha Quennto. Dubrakův syn. To bylo neuvěřitelné. Dubrak měl dítě… a taky drzost vzít ho na pašerácké výpravy s sebou. Nikdy ho neměl moc rád, tohle tomu rozhodně nepomohlo. Ale stejně bude pěkné ho zase vidět.

"Rád tě poznávám, Seryosho. Mohl bych prosím mluvit s tvým otcem?"

Chlapec se zatvářil trochu zmateně a smutně. "Můj otec je mrtvý. Umřel už před lety!"

"To je mi líto," a na sekundu mu to líto opravdu bylo. "Znal jsem tvého otce, ale to bylo už hodně dávno. Nevěděl jsem, že zemřel."

"To je v pořádku," ujistil ho kluk. "Jak jsem řekl, bylo to už před lety. Teda mám na mysli… pořád mi chybí! Ale už to není tak hrozné jako dřív. A pořád mám mámu a Douga." Thrawn přikývl. O Douglasovi Thetiresovi už věděl, o jeho matce na druhou stranu ne… proč vůbec nepomyslel na jeho matku? Thrawn se na chlapce znovu podíval a cítil, jak se mu stáhnul žaludek. Ty oči.

"Kdo je tvoje matka?" Skoro se bál odpovědi.

"Maris Quennto, pochopitelně! Proč? Znáte i moji matku?"

"To tedy rozhodně ano." Chlapcův výraz ukázal, že byl tímhle odhalením skutečně překvapený, zatímco Thrawn zůstal na chvíli tiše. "Prosím řekni matce, že si může odpoledne přijít pro peníze. Brzy jí pošlu specifické instrukce."

"Ok. A díky…"

"Není zač."

Thrawn beze slova opustil můstek. Ve svých pokojích si sedl za stůl, pořád nebyl schopný si v hlavě srovnat, co právě slyšel a proč ho to tolik zasáhlo. Maris si vzala Quennta a měli spolu syna. Vlastně takhle galaxie fungovala. Lidé se zamilovávali, brali a měli děti. Maris byla před 17 lety Dubrakova přítelkyně, ale on by si nikdy nepomyslel, že si ho vezme. Nikdy. Vždycky si představoval, že Quennto byl jen určitá fáze, kterou si procházela, a že ho opustí, jakmile si uvědomí, že jeho jediným životním cílem je profit. Však z toho mohla vyjít daleko lépe než s Quenntem. "Lépe než s Quenntem," slyšel tichý zrádný hlas opakovat ve vlastní hlavě. No dobrá, s ním. Mohla být s ním a ve své domýšlivosti, kterou měl někde hluboko uvnitř, věřil, že na něj počká. Co to bylo za bláznivou myšlenku, když o tom teď racionálně přemýšlel! Vždyť si na ni už roky ani nevzpomněl a její biologické hodiny tikaly stejně jako u všech ostatních žen. Dnes nebylo zraněno nic, kromě čisté, staré mužské ješitnosti. A ať už si to přál jakkoliv, evidentně se přes to nedokázal jen tak přenést. Jistým způsobem "prohrál" a to byl pocit, který mu nebyl ani známý ani příjemný…


Další články: A Trip Down Memory Lane

| Kapitola 1 | Kapitola 2 a 3 |
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama