close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Ach jo...

30. září 2009 v 14:36 | Alex |  My Diary

Nemám páru, jak pojmenovat tenhle článek. Můj věčný optimismus si jaksi dává přestávku... Je mi vážně dost hrozně, i když ještě nejsem zoufalá (a něco takového si popravdě vlastně ani nemůžu dovolit). Faktem je, že prožívám docela těžkou životní krizi, a i když na to nejsem sama, cítím se mizerně a nevím, jestli na to mám.


O tom, co se stalo, se tu rozepisovat nechci ani nehodlám, jen v kostce můžu říct, že se "něco" stalo a na mě přešla zodpovědnost za dva mé blízké (pochopitelně ne jen na mě, a to je jediné štěstí a jediná věc, kvůli níž jsem se ještě nezhroutila). Je to zodpovědnost, na kterou jsem po psychické stránce absolutně nebyla připravená a takříkajíc mě hodila z mého poklidného vesmíru rovnou do víru dění, kde já jsem ta, která musí být silná a musí všechno zvládnout a o všechno se postarat.

Ta "věc" se stala už před pár dny, takže jsem se s tím začala docela úspěšně vyrovnávat. Už jsem dospěla do fáze, kdy jsem schopná o tom mluvit bez slz. Vhodnější dobu na takovýhle problém, by si ten pán, co si říká Osud, asi ani nenašel :).

Tenhle můj malý kousek internetu mi poskytuje místo, kde můžu na všechno chvíli zapomenout a myslet jen na věci, které mi dodávají energii a sílu do života, no a především radost. Proto jsem hodlám dál psát, jakoby se nic nedělo, nadužívat rozesmáté smajlíky a výmluvné tři tečky. Je to něco, co mě vždycky uklidní a zlepší mi mizernou náladu. Doufám, že to pochopíte.

Je mi jasné, že se mi budete snažit vyjádřit podporu, protože vím jak skvělí lidi jste, ale prosím vás, abyste si pro sebe nechali jakoukoliv lítost, ...i když vlastně ani nevíte, o co jde :). Přestože se nacházím v nezáviděníhodné situaci, lítost na místě není a rozhodně mi nepomůže. Proč to vlastně píšu? Asi jsem se potřebovala zbavit kousku toho břemene. Jen mi držte palce, ať to všechno zvládnu a bude to zase fajn :-).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kopr Kopr | 30. září 2009 v 14:51 | Reagovat

Jak něco napsat aby to neznělo lítostivě?....Všichni co tě známe,ač formálně či blogově,ti věříme ať je to co je to=)

2 Mima Mima | Web | 30. září 2009 v 16:06 | Reagovat

Tak ja radšej nenapíšem nič, len to, že občas fakt pomáha "vypísať sa"...

3 Jilly Jilly | Web | 30. září 2009 v 17:02 | Reagovat

Dobrá tedy, žádná lítost. Myslím, že po tomhle článku na tebe budeme všichni myslet. Tady na internetu jsme všichni někým trochu jiným a je to takový náš jiný svět. Jako moje Útočiště, ne nadarmo se tak jmenuje, že:) Takže i já se budu snažit psát co nejvíc článků, co nejvíc plně optimistických článků:) a používat přemíru sarkasmu s smajlíků abych tě přivedla na jiné myšlenky:) mimochodem, vypsat se vážně pomáhá... ;-)

4 Calwenka Calwenka | Web | 30. září 2009 v 17:13 | Reagovat

Už víš že se můžeš kdykoliv vypovídat a pravda je že vyjádřit to slovy moc pomáhá. i když to třeba napíšeš a potom roztrháš a spálíš ;)
A jak sis přála  :-)  :-D  :D  :-P :-*

5 Markot Markot | 30. září 2009 v 17:14 | Reagovat

Palce držím, i když spíš pěsti (my říkáme: palce - kopance, pěsti - štěstí) a jak už psala Mima, někdy pomůže se vypsat, takže se těším na další články ať už o filmech a knihách nebo na takovéhle smutné...Jen se zkus usmát Alex, nejen virtuálně :)

6 Alex Alex | Web | 30. září 2009 v 20:57 | Reagovat

Ani nevíte, jak obrovský úsměv jste mi na tváři vykouzlili... Děkuju vám, moc to pro mě znamená :-)
Když jsem se na celou tu věc dneska podívala z nadhledu, bylo mi jasný, že to zvládáme a bude to tak i do budoucna, prostě to nějak dopadne a my budem ti poslední, co to vzdají. Dokonce jsme obdrželi i docela dobré zprávy, v což jsme v tuto chvíli ani nedoufali...
A víte vy co? Právě jsme se s mamčou vrátily Inglourious Basterds (musely jsme si vyjít ven, abychom se trochu daly dohromady) a ten film nejenže je totálně dokonalý, ale dokázal nás přivést na úplně jiné myšlenky a ani nevíte, jak jsme teď obě rozzářené a plné naděje.

[1]: Děkuju za důvěru, kterou ke mně asi chováš, a určitě víš, že od tebe to pro mě znamená obzvlášť hodně :-).

[2]: Snad nebudu taky nic psát než jen díky.

[3]: Jilly, ještě se moc neznáme, i když myslím, že jsme si padly do noty. Děkuju, že mi chceš pomoct tímhle krásným způsobem a věř mi, že tvoje články to vážně dokážou ;-)

[4]: Calwen, tebe nemít, tak je to se mnou fakt špatný :-D Ani nevíš, jak moc jsem ti za to vděčná.

[5]: Taktéž děkuju, budu se snažit smát, jak jen to bude možné a věř mi nebo ne - v tuhle chvíli se upřímně usmívám :-)

7 Kopr Kopr | 30. září 2009 v 22:40 | Reagovat

Stejně,kdyby ten život byl jednoduchej nebyl by tak skvělej ne? ;-) Tak,tak Bastardi sou úžasní=)

8 Alex Alex | Web | 1. října 2009 v 6:41 | Reagovat

[7]: No, to je přece jasný, ale vyrovnat se s tím v krizový situaci dá psychice zabrat :-D

9 leni leni | Web | 1. října 2009 v 13:18 | Reagovat

Jasně, lítost ani sebelítost nepomůže, a já jsem ráda, že jsi tak silná. Co ti můžu dát za radu? Možná to vypadá jako hloupost, nebo materialistický blábol, ale: dej si nějaký hodně dobrý jídlo. S plným žaludkem je svět hned veselejší. Taky držím palce, ať v té situaci obstojíš a třeba si z toho i něco dobrého odneseš (znáš to: co tě nezabije, to tě posílí...)

10 Teryl Teryl | Web | 3. října 2009 v 10:11 | Reagovat

O tom, že to zvládneš nemám vůbec žádný pochybnosti ;) Držím palce, ať je to, co chce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama